Cesta do Pardubic a můj neúspěšný pokus o dřívější návrat domů.

Ve vyhřátém vlaku jsme mezi prvními zabrali nejlepší místa. Před námi jsou nějaké tři hodinky cesty. Já zacpávám uši špunty a téměř okamžitě únavou usínám. Cesta už se stává nepohodlnou, nohy jsou studené, na hlavu funí horký suchý vzduch. Což k mému zánětu nosohltanu neprospívá.. Probouzí mě až brácha těsně před Pardubicemi.

Jsem tak trochu mimo a protože mi jede alespoň podle jízdního řádu vlak do Kolína, odkud bych měl pokračovat domu do Lípy rychle se loučím a nastupuju do vlaku.

Moje radost z toho, že už o před desátou budu doma v objetí své milé se chvíli po nástupu mění v sérii plánování alternativních tras a přestupů. Na trase v protisměru smetl vlak na přejezdu auto a průvodčí oznamuje, že vlak přes Kolín nejede. Kdo chce, má si vystoupit v Oseku. Nechávám si tedy pro jistotu vystavit potvrzení o zpoždění a plánuju co a jak dál. 

Vystoupit v Oseku, projet jednu zastávku do Poděbrad a naskočit na původně plánovanou Arrivu se zdál dobrý nápad. Ale než jsme se tam dostali, odjel i ten osobák do Poděbrad. Po konzultaci jsem ujištěn,z mohu na původní lístek do Kolína jet až do Prahy. 

Částečně uspokojen touto informací usedám do červených sedadel první třídy a tvořím plán "B". Vlastně už plán "C". 

Na hlavním nádraží nastoupit do vlaku který jede do Lovosic a odsud domů. Takto bych byl doma o půl dvanácté. Rychlost vlaku mě však hatí i tento plán. Prostě jsem přijel o dvě minuty později :( . 

Tak tedy plán "D" - přes Ústí nad Labem. Vlastně jet vlaky,kterými jsem už předchozí den jel. To by mohlo klapnout. Ale jelikož nejsem zcela ztotožněn tím, že bych měl platit i po slevě další dvě stovky za nové listy, uplatňuji svá práva cestujícího v dopravě a na reklamacích si vynutím vydání dvou gratis lístků na do spoje Praha-Ustí a Ústí-Lípa.

S naději, že se dnes alespoň nějak dostanu domu se zakusuju do svačiny a usedám na místo s číslem 63 ve vagónu 368 směr Ústí nad Labem.