Víkendová cesta přes Polsko - část sedmá a poslední. Návrat zpátky domů

Na nádraží jsem vytuhnul podruhé,ale probral jsem se dříve než mě ochranka stihla na to upozornit. Bylo pár minut před odjezdem vlaku a tak se přesouvám na perón. Vlak už je nachystaný, vlastně je to ten stejný se kterým jsem přijel do Kaunasu. Usedám do vyhřátého vlaku do červené sedačky ( o které jsem se později dozvěděl že je to první třída,ale nikdo to neřešil ) a vyrazil jsem na první úsek zpáteční trasy.

Vlak byl opět víceméně prázdný Po cestě nabral hned na začátku malé zpoždění, které však stačilo na to, abych nestihl přípoj v Bialystoku. Naštěstí to po otočení směru na hranicích dohnal a tak jsem přijel na nádraží tak akorát. Ve vlaku mě na polské straně lustrovali z ochranky a nešlo jim do hlavy,proč jedu tam a zpět. Jestli nepřevážím třeba drogy. Zjistil jsem je,že jediné co vezu je slivovice a bláznivě nápady v mé hlavě.

Druhý vlak - ten nejdelší "Challenger" už byl nachystaný. Po zkušenostech které mám z cesty sem už se nehrnu hned dopředu, ale vybírám si místo opět na čtyřsedadle u okna ale ve vedlejším vagónu.

Žádné překvapení,že ve vlaku opět skoro nikdo není. A tak se letím rychle převléknout do "domácího oblečení" a chystám se na okupaci jídelního vozu, abych si něco ještě koupil na cestu. Bohužel, nefunguje platební terminál a já nemajíce žádnou zdejší měnu kterou bych mohl uplatnit odcházím s nepořízenou.

Zaujímám tedy jednu z otestovaných poloh letícího střelce na dvou sedadlech, přes hlavu natahují deku a se špunty v uších se snažím dostat se do stavu hlubokého spánku,abych zahnal pocit hladu a vydržel cestu přes sebou.

Ráno přesně na čas přijíždíme do Szklarske Poreby. Venku prší a je nevlídno. Ale mohu konstatovat, že už jsem to spaní na tak dlouhé trase asi vychytal,jelikož jsem to prakticky celé prospal :)

Za půl hodiny,po předchozím neúspěchu sehnat něco k jídlu a pití a po nákupu lístku na hranice Polska (vyšel na 4,5 zlotého) nastupuju společně s ostatními lidmi do vlaku směrem Liberec. Ten dav jsou vesměs běžkaři,co jedou za sněhem. Ten na kopci kupodivu je, společně se spoustou lidí. Podle reklam je zde asi závod běžkařů. 

Na harrachovském nádraží je sice sníh taky,ale prší do něj. Tak už to není taková idylka jako když jsem jel dva dny před tím.

Vlak se postupně s klesající pokrývkou sněhu vyprazdňuje i od lyžařů. Konečně opět slyším češtinu. Ve vlaku je ale docela zima a tak se zatepluju a usínám.

Probouzím se těsně před stanicí Liberec. Mám už za sebou přes 2000 km ve vlaku. Tak ještě poslední přestup na rychlík do Lípy a u půl druhé budu zpátky doma....